„Děti, řeknu vám jeden neuvěřitelný příběh. Příběh
o tom, jak jsem poznal vaši matku.“
„Ty nás za něco
trestáš?“ ptá se syn.
„Ne,“ odpovídám.
„Bude to trvat
dlouho?“ otáže se dcera.
„Ano.“ Děti se
otráveně opřou do křesla.
„Musíme se vrátit
do minulosti, do roku 2012. Tehdy mi bylo dvacet pět let. Právě jsem dostudoval
vysokou školu a začínal jsem v zaměstnání. Jako právník jsem byl přijat do
jedné soukromé firmy. Ale tento příběh nezačal ve městě, nýbrž v lese,
kdesi v horách na Drahanské vrchovině. Byl jsem kempovat s mým
nejlepším kamarádem (vaším strejdou) Oskarem.
Stanovali jsme
v jednom údolíčku daleko od civilizace. Dobře, zase tak daleko ne, ale
vesničku o padesáti obyvatelích nepovažuji za civilizaci. Měli jsme po krk
veškerého uspěchaného života, proto jsme vyrazili jenom ve dvou. Nedaleko
našeho „tábora“ byla skála jménem Krkatá bába, zkráceně „Krkatka“.
Jenom tak, pro
kondičku, jsem si každý den zaběhl kolečko kolem údolíčka a vylezl jsem si na
Krkatku (skála je chráněná, takže ne, že to budete někomu vykládat!). Našel
jsem si místečko, kde byl měkký měch, na něj jsem si vždycky sedl a rozjímal o
svém dosavadním životě.
Co se jednoho dne
nestalo. Mé místo bylo obsazeno. Seděly na něm dvě krásné dívky. Jedna černovlasá
hnědooká a druhá modrooká blondýnka. Chvíli jsme se na sebe překvapeně dívali.
„Co tady děláte?“ zeptal jsem se.
„Přijely jsme si užít krásy přírody…“ odpověděla
černovláska.
Poté jsme se představili a popovídali si spolu. Černovláska
se jmenovala Karin a blondýnka byla Sára. Vzal jsem obě do našeho tábora a
představil Oskarovi. Dívky si také přijely odpočinout, zůstaly tedy
s námi.
S Karin jsme
si padli do oka. -“
„A to je naše
máma?“ skočil mi do řeči syn.
„Jmenuje se snad
Karin? S Karin jsem chodil, ale dlouho nám to nevydrželo, asi po půl roce
jsme se rozešli. Ovšem Sára a Oskar… To je zajímavý příběh, ten budu vykládat
příště.“
„A jakou roli
v tom hraje naše matka?“ otráveně pronesla dcera.
„Uvidíš, všechno
souvisí se vším…“
Žádné komentáře:
Okomentovat