Přesuňme
se do roku 2020. Krásný letopočet. Ovšem pro lidstvo znamená katastrofu. Díky
hospodářské krizi v roce dvoutisícím osmém podle křesťanského kalendáře, vypukla
krutá válka. Ani OSN ani NATO jí nedokázalo zabránit, natož nějaká Evropská
unie. Válka v roce dva tisíce deset vznikla kvůli vyhrocenému vztahu USA,
které, ať chceme či ne, ovlivňuje celý svět, pod vládou Baraka Obamy a České
republiky, malého státečku v srdci Evropy vedeného Václavem Klausem. Tito
dva prezidenti se nepohodli na Barakově summitu v Česku, jejich spor se
týkal globálního oteplování. Obama jemně nadhodil, že by se s globálním
oteplováním mělo něco dělat, což Klaus ostře odmítl s argumentem, že žádné globální oteplování neexistuje. Když
nato Obama po chvíli uklidňování se odpověděl, řekl, že oteplování bylo, je a
bude, že mu akorát lidstvo čím dál tím víc pomáhá a že jsou o tom prokazatelné
studie, Klaus prohlásil, že všechny „studie“ četl a že se mu zdají velmi
nepravděpodobné a nespolehlivé. Obama již notnou chvíli pevně svíral opěradlo
křesla a snažil se uklidnit, ale potom, co Klaus prohlásil: „Vidím, že na to
máte stejný názor jako já, pane Obamo,“ vstal z křesla a rozhořčeně
zakřičel: „S tímto nevzdělaným člověkem už nestrávím ani vteřinu!“ a odešel.
Klaus se hluboce urazil. A aby toho nebylo dost, tak se někdo pokusil na Obamu
spáchat atentát při jeho veřejném projevu. Ale to Američany nenaštvalo tolik,
jako to, že Baraka nezachránil americký bodyguard, ale český vojenský důstojník, který za něj položil život. Ve svém
projevu poté pouze chabou jednou větou poděkoval za obětavost. Během projevu
nechal zrušit všechny své ostatní schůzky po Evropě a ihned po něm nasedl do
svého letadla zpátky do Ameriky.
A tak to začalo. Česko začalo nenápadně
zbrojit, mladí muži dostávali od státu dopis, že v případě nutnosti půjdou
do války, ať se na to psychicky připraví. Do světa vysílalo mylné informace o
tom, že stále zmenšuje armádu a snižuje počet zbraní. Kvůli krizi byla velká
nezaměstnanost, tak dal stát lidem práci. Nikoho ani nezajímalo, co dělá a proč
to dělá, hlavně že dělá a bude z toho mít peníze. A tím, že to byly peníze
od státu, měl více méně jisté, že je dostane. V případě, že ne, mohl se
soudit a tím měl výplatu jistou stoprocentně, i kdyby se nechal hájit
bezdomovcem z ulice, kterých tam najednou moc nebylo. Zatímco ekonomika
ostatních zemí stagnovala, v Česku se dvojnásobně zvětšila. Také se Česko
stále méně účastnilo jednání EU a ostatní státy začaly se strachem v očích
sledovat vývoj malého státečku, o kterém si mysleli, že je naprosto neschopný.
Vždyť za předsednictví EU padla vláda! Místo: „To jsou ale voli!“ začali říkat:
„Všechno je jednou poprvé…“ Ovšem poprvé to nebylo. Politici žádné ze zemí si
toho nevšimli, ale dějepisci, ba i studenti a obyčejní školáci ano – vývoj
v Česku připomínal situaci v Německu před druhou světovou válkou…
O Ameriku se nikdo více méně nestaral. Ovšem
té také rostla ekonomika, ale chytře to skryli a údaje ve světě udávali špatně.
Také se začali zbrojit, ovšem ve větší míře než Češi. Kontrolovali funkčnost
vojenských letounů, zbraní, jaderných hlavic. Když byli ke konci roku 2009
hotovi, byl Obama velmi spokojen. Motivovat mladé Američany už nebude takový
problém, říkal si. A začal vymýšlet nějakou strategii, jak to zaonačit, aby to
jako začalo Česko a všechno se připisovalo na účet jim.
Ovšem nejenom Česko a Amerika se chystaly
k válečnému konfliktu. Také muslimští fundamentalisté vycítili svou šanci.
Začali se více organizovat a chystat se na válku. Pořizovali si atomové, ale i
biologické zbraně.
Ale
to je pořád jenom začátek…
Klon číslo 125 byl zmaten. Přístroje mu hlásily, že
je vše v pořádku a přitom byl zpuštěn alarm. Ještě jednou zkontroloval
stav přístrojů, a když se nic nezměnilo, vytáhl z pouzdra u pasu pistoli
ráže 9 mm a vyšel na obchůzku. Pracoval jako bezpečnostní agent
v důležitém podniku. Jeho úkoly byly přísně tajné a nebezpečné, ale byl na
svou práci pyšný. Během cesty k hlavní bráně zkontroloval zásobníky, které
měl ve vestě, a pro jistotu ještě nahmatal dýku v náprsní kapse, která
byla dobře schovaná, ale v případě potřeby rychle získatelná. Díky snímači
s termovizí, který měl umístěn těsně před pravým okem, viděl, že
v okolí nikdo není. Než vyšel z budovy, pořádně se rozhlédl, ale
stále neviděl narušitele. Od hlavní brány ho dělilo sto metrů. Tohle byla
nejnebezpečnější část kontroly. Pokud tu někdo byl, a přístroje říkaly, že ano,
tak tady bylo jediné místo, kde by ho mohli sestřelit. Měl tuhle práci rád,
nebál se, ale pokaždé, když měl překonat tento úsek, musel si dodávat hodně
odvahy. Dnes mu to trvalo neobyčejně dlouho a to byla chyba. Poslední
v jeho životě. Mezitím, co jen tak stál se zavřenýma očima, se narušitel
dostal k první strážní věži objektu a zmocnil se jí. Jakmile uviděl sto
pětadvacítku, neváhal, namířil ostřelovací pušku a pálil. Klon číslo 125 se
svalil mrtvý k zemi s průstřelem v hlavě.
Roku dva tisíce deset se tedy rozpoutala válka. Obama
to nakonec vymyslel tak, že jednomu svému věrnému muži z ochranky nařídil,
aby se v prvé řadě naučil česky bez jakéhokoli amerického přízvuku. Bylo
to sice neobyčejně těžké pro Američana, který Čechy opovrhoval, když mu Barak
řekl, že padne za vlast. S radostí se do učení pustil. Obama mu
mezitím sehnal pořádnou výzbroj a výstroj, a když mu ji předával, řekl mu:
„Svým činem začneš novou epochu lidstva. Od teď budeš mluvit pouze česky. Tvým
úkolem bude zaútočit na Bílý dům. Udělej to, jak chceš a kdy chceš. Nemusíš se
bát, že mě ohrozíš, já dnes pracovně odlétám do L. A. Musíš se nechat chytit.
Jakmile tě chytí, budeš pořád česky opakovat, že jsi na mě chtěl spáchat
atentát. Jasné?“ Voják mu místo odpovědi zasalutoval. Obama mu ještě popřál
hodně štěstí a odešel na letiště.
O pár
hodin později voják opravdu zaútočil na Bílý dům. Střílel do oken i po
lidech, ale snažil se nikoho vážně netrefit. Příliš se nekryl, ale dával pozor,
aby ho moc nezranili. Když ho to přestalo bavit, a došly mu zásobníky, přestal
střílet a vzdal se. Podle rozkazu mluvil česky a ostatní na něj nechápavě
zírali. Několikrát měl chuť jim odpovědět, protože jim samozřejmě rozuměl, ale
nakonec to zvládl. Když konečně jeden obránce poznal češtinu. Dali vojáka
zavřít do nejhlubšího vězení. To už Obama letěl zpátky. Na tváři měl vážný
výraz, ale v duchu se smál z plných plic. Vyšlo mu to úplně dokonale.
Teď to pouze nesmí pokazit a svými slovy naštvat Čechy a je to tu. Měl tajné
informace, že Česko samozřejmě taky zbrojí. Měl i celkem přesná čísla, kolik
toho mají, takže si starosti nedělal. Ta malá zemička mi nemůže nic udělat,
myslel si.
Ovšem s něčím nepočítal. A to byli již zmínění
muslimové. Měli ten nového ambiciózního vůdce, který pozorně sledoval Obamovi
kroky, a tohle všechno tušil. Jakmile byl spáchán „atentát,“ jenž lehce
prokoukl, vydal rozkazy k okamžité mobilizaci. Věděl, že Česko nebude mít
k reakci daleko. Měl dobře promyšlenou strategii. Jakmile na sebe
hodí pár bomb, vystoupí muslimové jako „třetí“ velmoc, jenž může zvrátit průběh
války. Jen se pořád nemohl rozhodnout, koho nemá rád víc. Měl vymyšleno, že
jedné ze zemí nabídne spojenectví za to, že země přejde na Islám. Uvažoval, že
pomoct bude spíše potřebovat Česko, a navíc Česko bylo moc blízko silně
věřících zemí. Kdyby tam hodili nějakou hodně silnou bombu, mohlo by to
poškodit samotné muslimy. Už se tedy rozhodl. Pomůže Česku a pak se proti němu
obrátí, aby vítězi války byli muslimové a Alláh.
Žádné komentáře:
Okomentovat